Vstup do muzea.
Dostal jsem od své milé k narozeninám víkendový výlet do Švýcarska na návštěvu muzea H.R.Gigera (pokud někdo z Vás neví kdo to je, tak ať se chytí za nos a vzpomene si na Vetřelce, maska vetřelce a design hvězné lodi kde byl nalezen je Gigerovo dílo).
Muzeum se nachází na hradě v Gruyéres, což je malebná vesnička asi 150 km od Ženevy, tedy jižní švýcarsko. V muzeu se bohužel fotit nesmí, takže alespoň jsem nafotil okolí a samozřejmě všchno ostatní z celé cesty.
Podivná socha v Ženevě.
Pohled na ženevské jezero s Jet d´eau.
Domluva
Nejdůležitější věc na začátek. Pokud se chystáte navštívit tuto krásnou zemi, připravte se na to, že Vaše angličtina (hovoříte-li jí) tu nebude moc platná. Švýcarsko je vícejazyčná země, hovoří se tu především francouzsky a německy a většina obyvatel ovládá alespoň částečně oba tyto jazyky, nicméně to znamená, že povětšinou už novládají žádný další (nebo možná nějaký kterým také nevládneme). A taky se připravte na to, že spousta názvů má vícerý pravopis, takže kupříkladu Fribourg může být i Freiburg nebo Fribourge. (Pro naprostou přesnost je třeba podotknout, že švýcarsko má celkem čtyři úřední jazyky. Němčina – asi 63%, Francouzština – asi 20%, Italština – asi 7% a Rétorománština – asi 0,5%).
Ranní pohled z hotelu Saint-Gervais
Květinové hodiny u mostu Mont-Blanc v Ženevě.
Takže najít někoho kdo rozumí anglicky většinou znamená potkat kolegu ciznce. Nicméně jsou švýcaři milí a snaží se pomoci jak to jen jde, pokud se potřebujete někam dostat, a máte napsanou adresu, tak vás domorodec zahrne proudem francoužštiny (nebo němčiny, případně směsí obého) a obširně vám vyvětlí, jak se dostanete na autobus/vlak/hledanou adresu, když po chvíli pochopí, že naprosto netušíte, protože mu nerozumíte ani slovo, vzpomene si na jedno dvě slovíčka z angličtiny a pomocí něj a gestikulace vás odnaviguje, nebo s vámi kousek dojde a ukáže kam máte jít dál.
Zu objevila pivo Homera Simpsna.
Dá se udělat si celodení okružní jízdu zlatým čokoládovým vlakem.
Doprava
Cestování do Švýcarska a po něm je možné několika způsoby. Tam jsme se dostali cestou nejrychlejší a to letecky, cesta vrtulovým letadlem (tryskáč bude asi rychlejší) trvala něco přes hodinu a půl. Po Ženevě se dá pohybovat pěšky, autobusem nebo velmi častými trolejbusy, my jsme se k hotelu dostali pěšky, byl od letiště necelé čtyři kilometry viděli jsme toho spoustu zajímavého cestou.
Co se autobusů a trolejbusů týče, tak ty jsou čisté, moderní a jezdí na čas. Lístek je třeba si koupit v automatu, jsou skoro na každé zastávce. Popisky na auomatech jsou jen v němčině a francoužštině, jako u většiny věcí tady, ale díky barevně rozčleněné mapě nalepené na nich není problém zmáčnout patřičná tlačítka a dostat lístek.
Kdo pozná co je tohle, má bod. Jen upozorňuji, že ve výloze švýcarské cestovky bych to opravdu nečekal.
Voda vytékající z ženevského jezera je neuvěřitelně čistá.
Na delší cestování po zemi jsou ideální vlaky, krom toho že jsou stejně čisté a moderní jako autobusy a trolejbusy, tak jsou ještě tiché, klimatizované a skoro vůbec nedrncají. Patrové vlaky umožňují nádherný rozled z prvního patra a ty přízemní mají zase neskutečně obrovská okna kterými můžete obdivovat krajinu která stojí za to.
Cestování autem jsme zkusili jen na velmi krátkou vzdálenost, nicméně silnice které jsem viděl byly v dobrém stavu a benzín tam stojí v přepočtu přesně totéž co tady, což vzhledem k celkově vyšším platům a obecně životní úrovni znamená, že pro místní je benzín laciný.
Od Trudi jsme krom skvělé snídaně dostali i úžasné ubrousky k ní.
Noční návrat do hotelu přes Fribourg, v pozadí katedrála.
Ubytování
Obě dvě noci jsme strávili v hotelu, první v Ženevě a druhou ve Fribourgu. Hotel Saint-Gervais (přeložil jsem si to jako svaté žervé :) v Ženevě byl šestipatrová úzká budova v bloku na rohu Corps-Saints malé ale čisté a útulné pokoje (čistá koupelna s toaletou na každém patře), dobrá snídaně a velmi milá recepční která uměla anglicky. Hotel Fam-Habegger (znamená Family Habegger) ve Fribourgu byla vlastně rodiná farma hned za městem (od nádraží něco přes dva a půl kilometru) patřící do sítě hotýlků BNB (bed and breakfast) pokoje tu mají jen tři, ale velké, s vlastní koupelnou a snídani Vám připraví v tolik v kolik budete chtít. Trudi – paní majitelka je milá dáma předdůchodového věku která umí celých osm slov anglicky, nicméně se s ní dá domluvit a za ta léta co hotýlek vede chápe potřeby svých hostů. Mimochodem noc se s nídaní nás tu vyšla pro dvojici na nějakých 60 franků, což je levnější než nás stál lístek ze Ženevy do Fribourgu.
Palác národů v Ženevě.
Velká žedle s uhnilou nohou před palácem národů.
Ceny
Obecně se dá říct, že pro našince je v této zemi draho, můj odhad je, že průměrný švýcarský plat bude asi tak v přepočtu dvojnásobek našeho a podle toho se odvíjí i ceny. Restaurace a služby obecně jsou tu výrazně dražší než u nás, v přepočtu bych řekl, že tak 3-5krát. Takže dát si v restauraci se zahrádkou hamburgr s hranolky, salát, dvě piva a limonádu nás vyšlo na 50 franků. Nicméně jídlo v obchodech je prý lacinější (nějak jsme nestihli zkusit, krom toho byl víkend) a třeba benzín je i v přepočtu stejně drahý jak u nás. Taková zajímavost, dálniční známku mají jen jednu a to roční, nicméně, stojí celých 40 franků, takže je i v přepočtu o polovinu lacinější než u nás. Co na to jen říci. Zajímavým postřehem mi přišlo, že jsem nikde neviděl žebráky. Dvakrát jsme viděli spát někoho na lavičce na nádraží, ale na první pohled bylo jasné, že je to unavený člověk který zřejmě nedošel domů z hospody, protože oba spáči měli čisté a relativně nové oblečení.
Gigerův bar naproti muzeu.
Iveta terorizující sošku před vchodem do muzea.
Výstava
To podstatné! Výstava byla naprosto skvělá, má pro sebe celou jednu velkou budovu na hradě Gruyér, vcelku tři patra. Naproti je Gigerův bar, jehož interiér sám mistr navrhnul, kde jsme si dali drink a pak jsme se přesunuli na baštu o náměstíčko níž. Hrad s vesnicí se rozkládá na malém pahorku uprostřed širkého údolí mezi horami které jsou naprosto monumentální. V přestávce mezi jídlem jsem se šel trochu projít a vyšel jsem na výhled kde jsem stál skoro čtvrt hodiny a zíral na hory, špičaté obrovské a krásné.
Když jsme před návštěvou výstavy čekali až dorazí kamarád se slečnou, tak jsme dole ve vesničce navštívili La Maison du Gruyére, což je výrobna a muzeu sýra kde mají tištěné průvodce krom jiných jazyků i v češtině, což bylo velmi milé. Jinak název vesnice a vlastně celého místního kraje pochází z francouzského la grue což je jeřáb kterého si ve středověku dala do znaku místní hrabata která velmi zbohatla právě na sýru.
Zmrzlina v čokoládovokávovém kabátku po polití brandy a zapálení to vyrobilo úžasný zákusek.
Nedělní oběd pro unavené poutníky, bratru za 50 franků.
Jídlo
Jen telegraficky, ve Švýcarsku se jí podobně jako u nás, jen mi přišlo že o něco kvalitněji, a samozřejmě všude je spousta sýra a čokolády. Sýr jsem ochutnával kde se dalo, je naprosto úžasný, některé kousky i přes dobu zrání 12 měsíců, byly pořád skvěle vláčné. Čokoláda mě tak nelákala, nicméně jsme si nějakou přivezli a taky rozhodně není špatná ;o)
Takhle zrají sýry.
Výrobna sýrů v Gruyér.
Závěrem
Výlet do švýcar byl úžasný, vrátili jsme se notně utahaní ale viděli a zažili jsme toho spoustu zajímavého, určitě se sem zase vypravíme alespoň na víkend, možná i na déle. A nakonec bych moc rád poděkoval Hefovi a Ivetě se kterými jsme se tam sešli a užili si spoustu legrace.
A nakonec je tady kompletní galerie.
