Jachta Meret
po několika letech jsem se rozhodl dopřát si pořádnou dovolenou a tak když se kamarádi ozvali, jestli nechceme jet na jachtu do řecka, nadšeně jsem kývnul.
Ráno u moře 150km od Atén.
Pohled na zaparkované muzejní kousky v Aténách.
Cesta
Cesta Praha – Atény je dlouhá 2000 km. Není to úplně za rohem a tak jsme uvažovali jak tam celou posádku dostat v rozumném čase a co nejlaciněji. Po dlouhých spekulacích nakonec vyhrála cesta po vlastní ose, tedy z Prahy do Bratislavy vlastními auty a tam je ponechat a přesednout k pátemu členu výpravy do oktávky. Oktávka není pro pět na dlouhou trasu úplně komfortní, nicméně klimatizace a tempomat vše velmi zjednodušily. Pro konkrétnost, celá cesta s přestávkami na čůrání a protažení nohou, hraničními přechody a podobnými zdržovačkami trvala cca 30 hodin.
Olympijský stadion v Aténách.
Poros.
Země
Řecko je krásné svým osobitým způsobem. Rostou tu naprosto volně věci které my musíme ochraňovat ve sklenících. Citrony nebo pomeranče tu rostou na každém rohu a často nesbírány padají na zem kde tiše shnijí. Takové plýtvání. Inu Řecko.
Je to země pobřežních měst a vesniček, strmých kopců a hor často sopečného původu, moře je hluboké takřka hned od pobřeží. To co tu kupodivu takřka nenajdete jsou písečné pláže. Pobřeží je velmi často kamenité a spadá rychle do hloubky. Také život v moři není (alespoň u pobřeží) příliš rozmanitý, rozhodně zapomeňte na korálové útesy hemžící se pestrobarevnými rybami. Nicméně je moře čisté a dle všeho ne tolik slané jako jinde. Ale nadnáší skvěle a není mi jasné, jak může někdo kdo se učí plavat v moři být schopen plavat ve sladké vodě :)
Velmi příjemná obsluha v Café Fresko na Porosu.
Tak trochu děsivý pouťový automat.
Lidé
Když jsme přijeli do Řecka, nebylo mi jasné, jak může takhle úrodná země se skvělými turistickými lákadly, mořem a vůbec tím vším být na tom tak špatně ekonomicky. Po týdnu (možná dřív) jsem to pochopil. Řekové nejsou jen líní, oni povýšili lenost na národní umění. Za celou tu dobu co jsme tam byli jsme kotvili u mola v nějakém příslavu pětkrát, řek si pro kotevné přišel jen dvakrát. A tak to berou se vším, oni by mohli vydělávat, ale nechce se jim. Jinak jsou to lidé celkem milí, ale ani prodavači v turistických lokacích nemají ani základy angličtiny. Inu Řecko.
Mapa naší cesty.
Jachta podobná té naší pod silným větrem.
Jachtění
Jachta na které jsme byli měla dvanáct metrů a jmenovala se Meret. Mě suchozemskou krysu při prvním pohledu napadlo, jak se nás šest i s kapitánem na takovou malou věc vejde. Vešli jsme se a dokonce celkem pohodlně. Pravda záchod kombunovaný se sprchou zrovna prostorem neoplýval, ale použít se dalo obé. Jediná nepříliš dobrá věc byl člun, tedy člun sám nebyl nijak špatný, i když se svými rozměry 120×160 centimetrů to nebylo plavidlo velké, dokázali jsme se tam v pěti nacpat a uvezl nás, horší to bylo s přívěsným motorem, který měl řek v opravě od ledna do července, ale stejně nijak valně nefungoval, takže jsme nakonec museli používat pádla. Motor prostě odmítal podávat výkon a po chvíli nakonec vždycky chcípl. Inu Řecko. Nicméně jachta sama měla jak motor tak plachty v pořádku a přál-li nám alespoň trochu vítr, plachtili jsme. Dozvěděl jsem se, jak se říká těm plátěným věcem napnutým na tom bidle (stěžeň) co trčí z paluby (je to gena a hlavní plachta), naučil jsem se udržovat kurz podle kompasu nebo na nějaký vzdálený bod (na rozdíl od motorových vozodel, kde stačí držet pevně volant a auto jede rovně, loď se neustále pokouší uhnout z kurzu, je to díky nestejnoměrnosti větru a taky vlnám), pochopil jsem, proč je na lodi tolik napnutých lan a k čemu která slouží. Prostě jsem si to fakt užil a lecos se při tom dozvěděl.
Talíř mořských potvor, aneb cozálivdal.
Chobotnice v soláriu.
Jídlo
Co se jídla týče, vypadalo to většinou tak, že kdo se ráno probral první, uvařil pro ostatní kafe a připravil studenou snídani. Pozdní oběd, většinou tak kolem třetí až čtvrté, se dělal na lodi, a střídali jsme se v jeho přípravě, prostě kdo měl chuť, uvařil něco pro všechny a večeře jsme brali stylem zkusíme co nám daný přístav nabídne. Samozřejmě že velmi často nabízel přehršel mořských potvor a ryb, ale taky běžnou evropskou stravu jako jsou prasátka a kravičky, i když povětšinou kralovala jídla v italském stylu. Mořské potvory moc nemusím, přijde mi, že prostě kuchař zašátrá rukou na dně zálivu a uvaří všechno co dostatečně rychle neuteče, (inu Řecko) nicméně proti gustu žádný dišputát, takže jsem to samozřejmě tu a tam zkusil abych zjistil o co přicházím. No, budu se držet toho co má čtyři nohy a chrochtá nebo bučí, popřípadě létá. Ale ostatní (hlavně děvčata) si libovali a cpali se až chapadla a panožky odletovaly.
Pěttisíc let staré sýpky v troskách jež před pěti lety odhalilo moře.
Na Epidaurosu sice zainvestovali do solárního napájení pro cestu ke strému amfiteátru, ale nikdo to už nepropojil do těch světel.
Závěrem
Nutno říci, že dovolená naprosto splnila svůj účel. Odpočal jsem si a dokonale si to užil. Za celý týden jsem na práci ani nevzdechl a dokonale jsem si vyčistil hlavu. Rozhodně, pokud bude příležitost, si na nějakou tu jachtu klidně vyrazím zas a třeba někam jinam. Přeji i Vám aby se dovolená vydařila.
A nakonec je tady kompletní galerie.
