 Brandenburská brána |
V rámci akce Berlin Fetish Week jsme vyrazili na víkend do Berlína. Vzhledem k tomu, že to byla má první návštěva německé metropole, pokusil jsem se dát dohromady některé své poznatky a dojmy. |
 Pohled na Berliner Fernsehturm od Alexanderplatzu |
Cesta z Prahy
 Omladina na voru ze sudů poháněném přívěsným motorem  V tomhle rozváží po městě noviny a poštu |
Tentokrát jsme na výlet vyrazili s přáteli autem. Cesta Praha-Berlín se dá zvládnout kolem čtyř hodin na pohodu a povětšinou se jede po dálnici. Hranici poznáte jen podle nepříliš nápadné cedule německá republika a podle toho, že se lehce pozmění dopravní značení a v nápisech se objeví ß. Většina dálnice je na německé straně obklopena borovým lesem, před kterým je vykosený několikametrový pás a plot aby na dálnici nelezla zvěř, nebo možná aby řidiči neprchali do lesa. Dalším zajímavým úkazem jsou větrné elektrárny, několik desítek metrů vysoké sloupy s obrovskými, tříramennými vrtulemi. Pomalu a majestátně se otáčí ve vzduchu a dodávají krajině zvláštní vzhled. Lehce paradoxní je, že jsem se dozvěděl, že tato zelená energie, není zas až tak ekologická, protože vrtule svým pohybem míchají vzduchem a mění ve svém okolí mikroklima, což může mít fatální následky pro některé rostlinné a živočišné druhy. |
Ubytování
| Můžete se samozřejmě ubytovat v hotelu s plnou penzí, ale počítejte, že to bude značně drahé, alespoň pro běžného občana naší vlasti určitě. Dobrou volbou je hostel. My jsme zvolili Evo Hostel Berlin na Alt Stralau, socialistický paneláček s dvoulůžkovými pokoji a snídaní. Za dvě noci, dvě snídaně a dvoje ložní prádlo pro dva turisty za 68 euro i s daní sakumprásk. Samozřejmě, člověk nemůže čekat za takovou cenu žádný luxus, kupříkladu sprchy a záchody ve velmi socialistickém duchu a pro všechny na patře v jedné místnosti, ale na pohodlné přespání a nějaké soukromí to stačilo bohatě. |
 Výrazná dominanta jihovýchodního Berlína |
Berlín
 Takhle tady řeší rozkopané chodníky, prostě ukousnou kus silnice  U-bahn, neboli metro  Výstavní prostor Humboldt-Box |
Město, které v poslední velké válce přišlo o většinu historických budov a polovinu ho po desítky let drželi ve spárech komunisté vypadá překvapivě dobře. Někdo tvrdí, že mu výrazně pomohl pád berlínské zdi, kdy se vlastně náhle uprostřed města objevil kilometr široký pruh k zastavění vhodné plochy. Berlín je zelenější než Praha a má velmi rozvinutou dopravní infrastrukturu. Co se týče autobusů a tramvají, nepřišla mi příliš zajímavá, protože pokud se chcete někam dostat, nejrychlejší a nejspolehlivější je použít metro. Provázaná síť U-bahn (podzemka) a S-bahn (nadzemka, ale rozdělení je spíše teoretické, protože i U-bahn místy sviští vysoko nad ulicemi) je velmi komplexní a v podstatě jsou zastávky skoro všude. Přes den nečekáte na spoj nikde více než deset minut a v nočních hodinách jezdí s půlhodinovými intervaly (tady jsem byl opraven, nejezdí každou noc, ale pouze o víkendu a v nocích před státním svátkem, což je nicméně pořád o dost více než u nás). Tedy nikoliv jako u nás, kde je metro od půlnoci do čtyř ráno nepoužitelné. Zajímavé je, že většina vlaků metra není dost dlouhá přes celé nástupiště, někdy jedou jen třeba dva tři vagóny a člověk pak musí doběhnout k vlaku i pár desítek metrů. Určitě stojí za to vidět Berliner Dom a muzejní ostrov jako celek, podívat se na Alexanderplatz, Brandenburskou bránu a Hlavní nádraží. K vidění je toho samozřejmě mnohem více a pokud si budete chtít město pořádně projít, nebude vám na to pravděpodobně jeden víkend stačit. Kam pravděpodobně zavítat nemusíte, nejste-li opravdu zanícený zvířofil, je berlínská ZOO (na zastávce metra která se světe div se jmenuje zoological garten) protože je sotva čtvrtinová jak pražská a nijak rozdílný výběr živočichů než pražská nemá, krom toho lístek opravdu není levný. |
Berlíňáci
| Vzhledem k tomu, že jsme bydleli v jihovýchodní části a do města cestovali přes čtvrť Friedrichshain měli jsme možnost vidět zpočátku spíše chudší vrstvy obyvatel, spoustu squatterů a jiných podivných existencí. Nicméně zajímavé bylo, že po desáté hodině večerní byla tato čtvrť nejživější ze všech, které jsme mohli vidět. Co se týče skladby obyvatelstva, přišel mi Berlín výrazně multikulturnější než Vídeň nebo Praha, hlavní slovo mezi jídelnami má arabský (kurdský apod.) kebab (doner). Naopak zde není vidět tolik čínských jídelen jako u nás, ale asiaté zde žijí relativně hojně. Co se povahy týče, jsou nám Berlíňané blízcí, pijí pivo, chodí na fotbal a dělají čurbes v nočních dopravních prostředcích stejně jako my. Co se angličtiny týče, jsou na tom také jako my, tedy v obecném záběru nic moc. Domluvíte se, ale ne s každým a většina anglicky hovořících je na velmi základní úrovni. Policisté kupříkladu mi přišli mnohem vstřícnější a tak nějak víc v pohodě i když spousta z nich anglicky nerozumí ani guten tag. V nočních klubech mi přišli Němci velmi v pohodě a rozumní, ti kdo byli otravní a občas až moc protivní byli Arabové, v podstatě mi přišlo, že Arabové jsou v Berlíně něco jako u nás cikáni, pouze s tím rozdílem, že většina z nich pracuje. |
 Fontána na Alexandrově náměstí  Ještě pořád se dají někde vidět, legendární lidové vozítko Trabant
|
Jídlo
 CurryWurst a pivo  Kebab, neboli doner |
Už vlastně před cestou jsem přemýšlel, jaké je takové typické berlínské jídlo na které bych měl zajít a určitě ho zařadit do své sbírky chutí. Dozvěděl jsem se, že to po čem pátrám je pravděpodobně currywurst. A kamarád mi poradil, že když už currywurst, tak určitě na Alexanderplatzu, prý je to odkaz na nějakou knihu, ale nemohl si vzpomenout na jakou, tak pokud víte, určitě mi to napište do komentáře. Skutečně jsme na karibuřt (jak bych to tak neuměle přeložil) zašli i když to nebylo přímo na Alexandrově náměstí, ale hned vedle na Karl-Liebknecht-Straße. Je to vlastně něco mezi buřtem a vinou klobásou, polité kečupem a posypané kari. S chlebem za lidovou cenu 3 euro a k tomu pivo které bylo velmi chutné a blízké plzni. Nebyl to ten kulinářský zážitek, jako třeba vídeňský schnitzel nebo promyšlený útok na chuťové pohárky jako sachr, ale mělo to svou kouzelnou atmosféru která je zrovna nám Čechům velmi blízká. |
Tipy a rady pro cestovatele
| – Ubytování si zařiďte předem, většina hostelů je ochotna komunikovat mailem i anglicky. – Sežeňte si dobrou mapu, vyhnete se spoustě problémů s blouděním a hledáním nějakého konkrétního místa. Já mám od vydavatelství MarcoPolo Berlin 1:15 000 kapesní vydání (akorát se vejde do zadní kapsy u kalhot, takže je pořád po ruce) a osvědčila se. – Vypište si co chcete navštívit a ideálně si ta místa na mapě zakroužkujte, bude se Vám na ně mnohem lépe dostávat. – Proměňte si dost euro na útraty, bankomaty sice jsou na zastávkách metra, ale výběr je vcelku nevýhodný, oproti platbě kartou, ale ty zas neberou všude. – Užijte si cestování. |
 Dětské hřiště |
Ještě nakonec ostatní fotky.
